Jednou se půvabná Moravanka pustí snad i do paneláků

Co se tak vidí na stěnách hospod? Parohy, věšáky, mouchy, polička se starším televizorem a zarámované dílo místního lidového umělce: zátiší s jablky a pomerančem. Trochu jiným způsobem zdobí stěny provozoven půvabná moravská malířka Alice Géryková (29). Do penzionu Alesso v Mnichovicích u Prahy, kde se bude vařit po mexicku, vnesla kus starého Mexika s indiány, koňmi a žlutou vyprahlou zemí. "Po známých jsem si popůjčovala bichle o indiánech a četla jako namydlený blesk," líčí Alice, jak se připravovala na náročnou zakázku, kdy speciální technikou airbrush pomalovala akrylovými barvami za pomoci pistole zdi celé velké restaurace. "Chtěli jsme vyzdobit i záchody, k pisoárům napsat: Pivo, limo, víno, ale to se už nestihlo," usmívá se.

Její první pokus o malbu na stěnu se odehrál před mnoha lety. Byla maličká a nad postel si z čistého nadšení napsala jméno oblíbené hrdinky televizního seriálu. "Přišla mamka, vyděsila se a běžela pro taťku. Smazala jsem to, než přišel," vzpomíná. V sedmé třídě už kreslila podle miniaturních předloh metrové postavy na kusy balicího papíru. Z jednoho takového kusu papíru byla úplně paf přijímací komise střední umělecké školy: Alici přijali bez sebemenšího zaváhání. "Doma v pokojíčku jsem pak už normálně malovala, rodiče s tím nic nenadělali," říká vesele. "Napsala jsem si tam báseň Francoise Villona jakoby na pergamen. Byla to ta: Znám cokoli, jen sebe ne." Přibyl i veliký tančící Patrick Swayze z filmu Hříšný tanec.

S dětmi to šlo jako po másle

Po škole pomalovala místní mateřské školky a poté sedm let učila tělocvik a výtvarnou výchovu na novojičínské základce, kterou samozřejmě také pomalovala. "Celou školu, chodby, jídelnu, třídy," vypráví. "Rok jsme se žáčky malovali na školní chodbu mořské dno. Ředitel mě podporoval, ale byl problém s penězi. Kolikrát jsem kupovala barvy ze svého. Mělo to smysl." Ale jak vycházela Alice s dětmi? Pro některé z nich bývá přece výtvarka výzvou k až příliš volné zábavě. "Známá profesorka mi řekla: Až přijdeš do třídy, nasaď zlostný, nedostupný výraz. Jako že jsi Někdo," popisuje Alice. "Ale já nejsem taková, nejsem fúrie. V hodinách jsme si povídali, děti neměly možnost rušit, chovaly se naprosto pohodově."

Poučná byla pro Alici historka se dvěma romskými dívkami. Nejdřív k nim nemohla najít cestu. Zásadně nenosily papír ani tužku, celé dvě hodiny jen seděly a koukaly. Zprvu se na ně Alice zlobila, později, to už chodily do osmičky, změnila taktiku. "Byla jsem jako cukrkandl," říká s úsměvem. "Nemáte tužku a papír? Já vám půjčím. Chovala jsem se jinak, než předpokládaly. Byly překvapené. Začaly nosit pomůcky, dokonce je i půjčovaly jiným dětem. S jednou z nich jsem pak chodila na zmrzlinu, brala mě jako mámu. Nerada slyším nadávky na děcka, že jsou to parchanti. Není to pravda."

Pomaluje auta i paneláky

Alice by se na základku klidně i vrátila. "Ale když vidím tohle," vzdychne a ukáže na stěny s kusem Mexika. To je důvod, proč pověsila učitelování na hřebík. Vrhla se na malování portrétů a místností, zejména dětských pokojů. "Ozve se třeba maminka ze Slovenska, jedu na Slovensko. Maluju několik dní, spím tam. Maluju pohádkové postavičky, rostlinky, duhu přes celý pokojíček."

Zjara přišla nabídka na vymalování onoho nově vznikajícího penzionu s mexickou kuchyní, což trvalo od března doteď: "V březnu mi tady byla strašná zima, stála jsem na štaflích nabalená jak medvěd a třepala se mi ruka." Práci zdárně dokončila a nyní si hodlá splnit další, snad ještě pozoruhodnější sen: bude malovat na auta. Už má objednávky od majitelů osmi automobilů. "Řidiči na nich chtějí mít ženské portréty, polonahé i úplně nahé ženy. Někdo chce namalovat na auto přítelkyni, jiný známou modelku." Vyskytují se kupodivu i méně choulostivé objednávky na barevné plochy, linky či plamínky.

Prozatím nejoriginálněji se projevil majitel rezem prolezlého, děravého vozu, jenž si k jedné z děr přeje vyobrazit nohu, která jako by z otvoru vylézala. "Čím větší auto a čím větší stěna, tím lépe pro mě," tvrdí Alice. Těší se, až bude krášlit kamión či autobus. Od "autobusáků" zatím ještě žádnou zakázku nemá, ale však ony přijdou. Nedávno si prohlížela autobus s barevnou palmou a překvapilo ji, jak byla odfláknutá. Až Alice pomaluje co největší počet co největších aut, vyplní si zas další sen: zavěsí se na lana a pomaluje co nejvíce paneláků.